pátek 10. května 2013

Ampeer na Hukvaldech

Včera bylo krásné počasí a já opět seděl doma. Plánoval jsem výlety na letní prázdniny a vzpomněl jsem si na svůj měsíční doplatek do 1. třídy, který mám na inkartě od 15.4.2013, takže mi zanedlouho končí. To mě trochu rozesmutnělo, protože jsem za něj dal 790 Kč a poslední týden jsem byl doma (kombinace nachlazení, řed. volna a svátku). A zrovna jsem si říkal, že hned jak mi skončí doplatek, tak se na Expresech Jan Perner a Hukvaldy, kde jezdí souprava ZSSK, objeví vozy Ampeer nebo Aeer, které tam jezdit nemají, ale sporadicky se vyskytnou. Začal jsem to řešit s kamarádem a s Webkamerou směřující na nádraží v Chocni. Projížděl jsem archivy za posledních pár dní a tu náhle - zrovna ráno jel na vlaku Ex 153 Jan Perner vůz Ampeer! Novostavba vzniklá v ŽOS Vrútky a pro mě symbol naprostého pohodlí srovnatelného snad jen s vlaky ICE (sedačky má stejné, jako Ampz nové série, ale má místo klasických podhlavníků polštářky).
Tak jsem začal plánovat, jak bych se projel.

Po zjištění, že traťová jízdenka mi skončila o den dříve začalo přemlouvání rodičů, ať mi dají peníze na jízdenku už dnes, což se za necelou půlhodinu povedlo a já dostal dostatek peněz na to, abych si koupil traťovou jízdenku z Hranic do Ostravy a k tomu klasickou zpáteční se slevou IN25 z Ostravy do Českého Těšína přes Bohumín. To vše ale s příslibem, že druhý den půjdu do školy. Být týden doma je docela nudné, tak jsem na tuto dohodu přistoupil a 20 minut před odjezdem vlaku jsem vyrazil z domu na nádraží. Tam jsem došel za 10 minut a čekal mě nákup jízdenky. Paní pokladní však nevěděla, jak nahrát traťovou jízdenku na inkartu a tak po pár minutách neúspěšného boje s UNIPOKem někam zavolala a rázem to šlo. Došel jsem na nástupiště a doufal, že má předpověď vyjde.

A vyšla! Za 151.004 byl zařazen vůz první třídy řadového označení Ampeer, který tak činil náhradu staršího (a méně pohodlnějšího) Apeeru, číselného označení 61 56 19-70 203-3, tedy třetí vyrobený kus, pocházející z roku 2009. Čekal jsem tak prosezené sedačky a klasické "plínky" (bílé podhlavníky z nekvalitního tenkého materiálu), ovšem na sedačkách byly polštářky! S těmi jsem se setkal pouze dvakrát v životě, na Czech Raildays a koncem května 2012 na Ex Košičan, kdy se však jednalo o vůz s číslem 214, který si odjížděl jeden z prvních dnů v provozu. Usadil jsem se na volnou čtyřku a užíval jsem si jízdu krásně nasvícenou jarní krajinou v tomto skvělém voze. Suchdol, Studénka a následovalo první zastavení v Ostravě-Svinově. Tam běžně vystupuji, ale pro tentokrát jsem jel dál. Ostravské hlavní nádraží, Bohumín, pak průjezd Dětmarovicemi a koridorová jízda skončila. Do Karviné to ještě šlo, ale poté zpomalení a jízda po poddolované trati Sakmarovým údolím. Tak je nazýván úsek z Karviné-Darkova do Louk nad Olší po Lumíru Sakmarovi, což byl jeden z úderníků Ostravsko-Karvinských dolů. Z Louk nad Olší následoval krátký úsek do Chotěbuze a opět zrychlení, ovšem ne nadlouho, za pár minut opět brzdění, tentokrát už úplné do stanice Český Těšín, kde jsem chvíli po půl sedmé vystupoval.

Stihl jsem si opsat čísla vozů v soupravě a začal jsem vyčkávat necelou hodinu do příjezdu mého vlaku z Mostů u Jablunkova do Bohumína. Šel jsem do nádražní haly, kde jsem objevil funkční WiFi, na kterou jsem se tak připojil a pár minut jsem strávil na sociální síti. Po pár minutách mě to však přestalo bavit a tak jsem se vydal vstříc městu. V Českém Těšíně jsem byl už hodně krát, ovšem ve městě jen jednou. Ale z toho, co jsem si pamatoval jsem došel na náměstí ČSA, kde jsem vyhledal obchod a zvažoval jsem koupi nějakého občerstvení. Měl jsem u sebe 11 korun, což mi nestačilo ani na plechovku Coca Coly, tak jsem si koupil 3bit a vrátil jsem se oklikou zpátky na nádraží. Tam jsem dorazil v 19:10, šel jsem na chvíli na WiFi a pak si sednout ven na lavičku na nástupišti, pozoroval jsem provoz a litoval jsem toho, že jsem doma nechal foťák. Chvíli poté přijel Expres Beskyd do Ostravy, kterým jsem mohl jet, ale já čekal na osobák, na kterém jezdí nejnovější série CityElefantů (elektrická dvoupodlažní jednotka 471), která je vybavena velmi pohodlnými sedadly v první třídě. A na Beskydu jelo Aee145 006, což není vůz, co by zrovna oplýval pohodlím, navíc mě v jiném voze stejné série čekala cesta domů z Bohumína do Hranic.

Ačkoliv reálně hrozilo, že mi pojede starý panťák řady 460, ve kterém první třída není, Beskyda jsem nechal ujet a čekal jsem dál v naději, že nějaká 471 pojede. Na lince S2 jezdí čtyři, z toho jsem viděl tři a jednu odstavenou v Bohumíně. Místo ní však jezdívala klasická červnomodrá 471.025, běžně se vyskytující na lince S1 z Českého Těšína do Opavy, takže mé obavy byly spíše na způsob "co kdyby". Zanedlouho se ukázalo, že byly naprosto zbytečné, protože v dáli se blížila nějaká nová 471. Zanedlouho přijela a jelo mi to nejlepší, co mi jet mohlo - poslední vyrobená 471, celým označením 471 083-6. Šel jsem si sednout do první třídy a užíval jsem si sedaček, které mi chvílemi přišly pohodlnější, než v Ampeeru. Rychlá jízda do Chotěbuze, zastavení a následoval průjezd Louk nad Olší i Karviné Darkova, ovšem zpomalení se konalo tak či tak. Z Karviné do Dětmarovic jsme opět trochu zrychlili, ovšem pořádná jízda to byla až z Dětmarovic do Bohumína, s poněkud zvláštním zastavením v Dolní Lutyni. Andula hlásila zastávku, ovšem z mého pohledu jsme stáli na propustku,v lese a prakticky na širé trati (díval jsem se na protější TK). Podíval jsem se do protějšího okna a hle, ona tu je opravdu zastávka. Po rozjezdu následovalo zrychlení a za okamžik už průjezd uzlem Bohumín, kde stála spousta odstavených vozů, mezi nimi i polské "Béčko" (B10nou), o kterém nevím, kde se tam vzalo, ale před dvěma hodinami tam ještě nebylo. Do Bohumína jsem dorazil okolo čtvrt na devět večer, kdy bylo ještě světlo a chvíli jsem pozoroval příjezd a odjezd mezistátního Expresu Jan Perner (na kterém už jel Apeer, jaký tam normálně jezdit má) a poté jsem se odebral do soupravy mého Rychlíku, který měl odjíždět přesně v půl deváté. Vlak odjel načas, já se na sedačky natáhl a až do Hranic jsem cestu strávil ve vodorovné poloze (ovšem stále sedíc na sedačce).

Ačkoliv se jednalo o velmi krátký výlet, tak jsem byl moc rád, že jsem jel, protože z mého pozorování se na ostravských Expresech Ampeer vyskytne velice sporadicky, prakticky jednou za dva nebo tři měsíce. A o to je větší problém ho odchytit. Ale doufám, že o letních prázdninách, kdy budu vybaven síťovými jízdenkami na léto (pokud budou), tak se mi podaří s ním jet v celé trase z Prahy přes Ostravu až do Žiliny.

Žádné komentáře:

Okomentovat